Tři tipy, jak přestat být jenom máma

V životě každé maminky přijde okamžik, kdy si uvědomí, že už nechce být „jenom“ máma. Ačkoli své děti milujeme, v určité fázi mateřství se dostaví pocit, že bychom přece jen chtěly něco víc. Možná, že i tebe láká vrátit se do práce, začít podnikat nebo si prostě sem tam dopřát chvilku pro sebe. Bez dětí. Jenže když pomyslíš na to, že by ses měla věnovat i jiným věcem než rodině, přepadne tě strach a výčitky svědomí.

A proto ti dneska prozradím, co se s tím dá dělat a ukážu ti tři konkrétní kroky, jak začít.

Nejprve bych ale chtěla zdůraznit jednu důležitou věc: tyhle tvoje pocity jsou naprosto normální. Nejsi první ani poslední, kdo se s nimi potýká. A to, že máš občas chuť „vypadnout“ z domu nebo si častěji zajít s kamarádkami do kavárny, z tebe vůbec nedělá špatnou mámu. Je naprosto přirozené, že si potřebuješ tu a tam odpočinout od zpívání dětských písniček a neustálého vyrábění montessori aktivit.

Špatná zpráva je, že pokud se budeš snažit „přestat být mámou“ v tom smyslu, že před mateřstvím začneš utíkat, nezlepší se to. Ale mám i dobrou zprávu: můžeš to na to jít jinak. 

Jak se tedy z mentálního rozpoložení „nechci být jenom máma“ dostat do stavu „jsem MÁMA a co dál? 

1. Nejsi „jenom“ máma, ale Máma s velkým M

Ze všeho nejdřív si uvědom, že jsi SKVĚLÁ máma. A abys to procítila skutečně do hloubky, zkus si teď udělat malé cvičení. Vezmi si tužku, papír a odpověz si na následující otázky:

• Co pro tebe znamená „být mámou“? Co je na tom pozitivní?
• V čem ti to, že jsi máma, pomáhá v ostatních oblastech života? Co tě mateřství naučilo? A jak to prospělo tvé rodině, popřípadě tvému okolí?
• V čem jsi jako máma jedinečná?

Tak vidíš. 🙂 Jsi úžasná máma. Nenahraditelná. Milující. A slovo „jenom“ tady nemá co dělat.

2. Rozeber si svá „proč“

Psací potřeby ještě neodkládej, ve druhém kroku je totiž budeš potřebovat taky. V tuto chvíli si totiž vytvoříš dva seznamy, ve kterých si zkusíš objasnit, co stojí za tvými obavami. Dej se tedy do toho a napiš si:

• Proč chceš být „víc než máma“? Co tě k tomu vede?
• Kdo a co ti v tom brání? Proč máš pocit, že to nejde?

Máš? Super! A teď se zaměř na své pocity. Když se na ty dva seznamy podíváš – co to v tobě vyvolává?

Možná si uvědomíš, že důvody, které sis poznamenala, s tebou vlastně nerezonují. Možná to jsou myšlenky, které ti do hlavy nasadil někdo z tvého okolí. Partner, některá z kamarádek, babička nebo třeba tchýně.

Proto se u každého bodu pečlivě zamysli nad tím, odkud se bere. A pokud nepochází z tvé hlavy, ale z hlavy někoho jiného, polož si otázku: je pro mě tenhle člověk skutečně tak důležitý, aby rozhodoval o mém životě? 

Někteří pro tebe takovou váhu možná mít budou, třeba právě partner. Ale co když za tvými obavami stojí názory cizích maminek na hřišti nebo dotěrná sousedka?

A nakonec je ještě dobré si v tomto směru ujasnit, koho tvé rozhodnutí ovlivní – ať už v pozitivním smyslu, nebo v tom negativním. 

Příklad: Když začneš pracovat, zvýší se váš rodinný rozpočet (pozitivum), ale partner bude muset převzít větší část zodpovědnosti za děti a bude mít méně času na svá hobby (negativum).

Buď připravena na to, že pokud jsi doteď nad svými kroky vždy přemýšlela s ohledem na všechny ostatní, tak to možná v okolí vyvolá nepříjemnou reakci. Pokaždé ale mysli na to, že všechno nakonec děláš proto, abyste byli co nejspokojenější. Ty i tví nejbližší.

3. Rozhoduj se hlavou i srdcem

A teď se budeš muset rozhodnout. Které vlivy na sebe necháš působit a které ne? Co dál? Kam by ses chtěla posunout? Možná, že se nerozhodneš hned – a to je v pořádku. Nemusíš nikam spěchat. Důležité je, abys všechno důkladně promyslela. Hlavou i srdcem. 

Jak se rozhoduje hlavou, to všichni víme. Zvážíme pro a proti, vezmeme v potaz všechny logické a racionální argumenty. O něco těžší už je poslouchat svou intuici. Proto ti teď představím techniku, která by ti v rozhodování srdcem mohla pomoct. 

Pokud váháš mezi dvěma a více možnostmi, zkus si je velkými písmeny napsat na papír, položit ho na zem a pak si postupně na každou z těch možností s hlubokým nádechem stoupnout. Pozoruj, co cítíš. Děje se něco? Jaké emoce se jednotlivými alternativami pojí? Možná to zní zvláštně, možná to nebude fungovat. Ale dej tomu šanci. Třeba si právě takhle uvědomíš něco, co tě posune dál.

Když se svými klientkami praktikuju tohle cvičení a jsme u třetího kroku, tak od nich často slýchám, že vlastně nevědí, co by chtěly dělat. Nebo mají pocit, že se už teď celý den nezastaví a přibrat si do svého programu ještě něco dalšího prostě nejde. I tohle je tedy naprosto normální.

Přesto však existuje možnost, jak to vyřešit. Udělat pro sebe (a svou rodinu) to nejlepší a bez výčitek si užívat čas „pro sebe“ tak, aby nikdo nestrádal.