Jak snížit chronický stres pochopením a přijetím svých obav

Autorka: Jitka Schmidová

Cítíte se často ve stresu a nevíte, co s tím dělat?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co je skutečnou příčinou vašeho stresu?

Možná vás překvapí, že za mnoha stresovými situacemi stojí strach a obavy. V tomto článku se dozvíte, jak strach přispívá ke stresu a jak s ním pracovat, abyste snížili hladinu dlouhodobého stresu a zlepšili kvalitu svého života.

Možná to znáte: nemáte zrovna skvělé vztahy v rodině a když se chystáte na návštěvu rodičů nebo tchyně, už při odchodu pociťujete nesmírný stres.

Možná vás přepadají dokonce úzkosti, sotva se začnete chystat na cestu. A čím jste blíže, tím větší je tíha na vašem hrudníku.

Napětí cítíte v celém těle. Nedokážete to vůbec ovládat.

Nebo něco podobného zažíváte při odchodu do práce? Či k zubaři? Nebo když máte zvednout telefon a zavolat cizímu člověku?

Možná něco úplně jiného, ale pojďte se teď na chvíli zamyslet: není za tím vším stresem nějaký strach?

Strach je základní lidská emoce, která nás má chránit před nebezpečím.

Když se cítíme ohroženi, spustí se v našem těle poplachová reakce – zvýší se tepová frekvence, zrychlí se i dýchání, může dojít ke svalovému třesu…

To vše má tělo připravit, aby mohlo před hrozbou utéct nebo s ní bojovat. Problém je, že v dnešní době je náš strach spouštěn často situacemi, které pro nás ve skutečnosti nejsou skutečně nebezpečné.

Strach tak funguje jako příliš citlivý detektor kouře, který spustí poplach i při připálení jídla na sporáku.

Klíčem ke zvládnutí strachu a snížení dlouhodobého stresu je nejprve si svůj strach uvědomit a pojmenovat. Zkuste si všímat, kdy se cítíte ve stresu a zeptejte se sami sebe: „Čeho se vlastně bojím?“

Pomoci vám může psaní deníku, meditace, vizualizace nebo rozhovory s blízkými. Když dáte svému strachu jméno, bude pro vás snazší ho uchopit a prozkoumat.

Uvědomíte si, že váš strach není nepřítel, ale spíše upozornění na nějakou důležitou potřebu – například potřebu bezpečí, jistoty nebo kontroly.

Jakmile svůj strach rozpoznáte a pochopíte, je důležité ho přijmout.

To neznamená, že se musíte smířit se situací, které se obáváte. Přijetí znamená, že svůj strach přestanete odmítat a potlačovat. Místo boje se strachem ho zkuste obejmout jako vystrašené vnitřní dítě.

Dopřejte mu laskavou pozornost, dýchejte zhluboka a ujistěte ho, že jste tu pro něj. Paradoxně tím, že strach přestanete vytěsňovat, se jeho intenzita často sníží.

Pokud se vám strach nedaří přijmout, stále se vám vrací nebo máte tendenci s ním bojovat, doporučuji vyzkoušet EFT – techniky emoční svobody.  (krátké představení a základní postup najdete zde a zde si můžete stáhnout praktický tahák).

Kromě přijetí strachu můžete podniknout i praktické kroky ke snížení rizik a obav.

Pokud se bojíte nějakého velkého úkolu, můžete ho rozdělit na menší zvládnutelné části. Pokud vás děsí setkání s konkrétní osobou, zkuste si setkání nejprve představit a trénovat vaše reakce na různé scénáře.

Plánování a příprava vám může dodat pocit větší kontroly a jistoty.

Pamatujte, že zvládání strachu a stresu je proces, nikoli jednorázová akce. Buďte k sobě trpěliví a laskaví. Každý malý krok, který uděláte vstříc pochopení a přijetí svého strachu, je cenný.

A kdybyste měli pocit, že na to sami nestačíte, ráda vás celým procesem provedu.

I to je projev vaší vnitřní síly a odvahy.

Zkuste si následující dny svých obav a strachů více všímat.

Při uvědomění si strachu můžete také vyzkoušet různá dechová cvičení nebo strach rovnou „odťukat“ podle návodu (tahák ke stažení). Každý den si pak můžete zapsat své pocity do deníku.

Všímejte si, jak se mění váš vztah ke strachu a pociťovaná míra stresu. Věřím, že budete překvapeni, jak i malá změna perspektivy může mít velký vliv na váš každodenní život.

Přeji vám hodně odvahy a laskavosti na cestě k uvolnění stresu.

Pamatujte, že strach je přirozená součást života. Vaším úkolem není se ho zbavit, ale naučit se s ním zacházet jako s dobrým rádcem a pomocníkem.

„Odvaha neznamená nemít strach – nýbrž schopnost nenechat se jím ochromit.“ —  Paulo Coelho