Čtyři tipy, jak vychovat dítě se zdravým sebevědomím

Autorka: Zuzana Wulfken

“ Se sebevědomím máte vyhráno dříve, než začněte “ – Marcus Garvey.

Každý chce pro své dítě to nejlepší. Předáváme mu své životní zkušenosti. Chceme, aby z něj vyrostla silná osobnost, která se k životu postaví čelem. Především si přejeme, aby bylo šťastné.

Má to, ale, jeden zádrhel. Výchova, kterou jsme zažili my a lekce, které nám život udělil, už nemusí být relevantní pro generaci, která do života právě vstupuje.  

V éře AI, tik toku a fake news jsou děti vystaveny výzvám, o kterých se nám ani zdát nemohlo. 

• Také ti vrtá hlavou, jak dítě vést, aby uspělo ve světě, který se nám mění před očima? 
• Jak u něj pěstovat odolnost, výdrž, sociální kompetence, emoční inteligenci?
• Jak to udělat, aby se umělo v životě rychle zorientovat, dát na vlastní úsudek, odhadnout síly a správně se rozhodnout?

Mám pro tebe 4 tipy pro budování sebevědomí děťátka, které jsou nadčasové, a přesto relevantní právě dnes. Najdeš tu praktické příklady ze života, aby sis vše mohla vyzkoušet v praxi.

Tip č.1: Zahrňme je bezpodmínečnou láskou!

Od samotného početí odvozuje děťátko svou hodnotu od toho, jak ho vnímají jeho nejbližší. Pokud vycítí, že je vítané, milované, pro mámu a tátu důležité, začne sebe přirozeně vnímat jako hodnotnou bytost. 

Je v bezpečí a svět vnímá optimisticky a s důvěrou! Takové dítě je nasyceno láskou, ukotveno a nemá proč o sobě pochybovat. Čelí výzvám s nadhledem. 

Rodina je místem, kde nachází bezpodmínečné přijetí:

• Zde má zázemí. Nachází tu pochopení, oporu.
• Zde se může bez obav svěřit. Není tu souzeno. 
• Cítí se v bezpečí a rádo se domů vrací.

„Home is where we are loved the most and act our worst!“. Domov je místo, kde je dítě 100 % přijímáno takové, jaké je, se vsím všudy. 

Akční krok

Dávejme dítěti najevo, že ho milujeme prostě proto, že JE. Dávejme mu to najevo často a hlavně mimo situace, kdy něčeho dosáhlo nebo nás něčím potěšilo. Prostě JEN TAK.

Tip č. 2: Berme děti vážně!  

Naslouchej dítěti bez hodnocení. Umožni mu, aby se ti svěřilo se svým názorem, námitkou nebo obavou a projevuj zájem o jeho pohled. Nezlehčuj jeho pocity.

Nemusíš s jeho vnímáním reality souhlasit! Vůbec ne. Potvrzuješ pouze jeho pocity.

Dítě, jehož pocity jsou negovány, začne o sobě pochybovat. Odpojí se od sebe. V dospělosti po sobě nechá šlapat, neozve se, nepostaví se za sebe a má problém se otevřít ve vztahu.

Pojďme do akce!

Namísto:

• Neboj se, vůbec nic se ti neděje!
• Nebul, vždyť jsi velká holka!
• Nic se nestalo, nepřeháněj. Není to tak hrozný!
• Co to říkáš, vůbec nejsi ošklivá! 

Zkusme to jinak:

• Děkuji ti, že ses mi svěřila!
• Vidím, že tě jsi z toho smutná.
• Věřím ti, že to tak cítíš.
• Vidím, že jsi z toho účesu hodně zklamaná.

Tip č. 3: Neberme jim jejich vnitřní kompas!

Předpokladem sebevědomí je ukotvení ve vlastním těle. Abych v životě uměla odhadnout své síly a dovedla se správně rozhodovat, musím sobě naslouchat, rozpoznat své potřeby a adekvátně reagovat.

Dítě se rodí s dokonalou vnímavostí k vlastním potřebám. Má hlad, křičí, je mu zima, pláče. 

Pokud se budeme tvářit, že víme lépe než on, jak se cítí a co potřebuje, dítě nabude dojmu, že druzí se v něm vyznají lépe než on sám. A to je nebezpečné! 

Lidé, kteří v dospělosti dají více na názor druhých, se stávají obětí manipulace. Nedokážou se rozhodovat, nemají vlastní názor a neví, čí jsou.

Ponechme dítěti jeho vnitřní kompas!

Akční krok:

Je to možná nezvyk veliký, ale zkus se vyvarovat podobných povelů:

• Vem si tu čepici, nastydneš!
• Dojez tu kaši, ještě lžičku za babičku!
• No tak, napij se pořádně!

Tip č. 4: Nech dítě jednat samo za sebe!

Přestaňme za dítě všechno řešit. Ztratí víru v to, že to dokáže samo. Nevědomky mu vštěpujeme bezmocnost, která může vést k odevzdanosti a úzkostem.

Akční krok:

• Nemluvme s ostatními lidmi před ním o něm. 
• Nechme dítě si samo objednat v restauraci.
• Samo vysvětlit lékaři, jaké má obtíže.
• Samo reagovat na dotazy, které jsou mu adresovány.

Dělej to odmala, ihned, jak si na to dítě troufne. Nabízej pomoc, ale ne přespříliš.  Dítě se učí přebírat za sebe odpovědnost. Vyvine si silný pocit vlastní identity. 

Kupř. u lékaře: Dítěti se vrací pocit kontroly nad situací. Přestává mít strach. Lékař má důvěru dítěte a dítě s ním rádo spolupracuje. Pokyny lékaře si bere k srdci. 

Na závěr:

Dost možná tě některý z bodů zarazil? Nech to na sebe působit. Odnes si z toho právě to, co potřebuješ. I drobné změny v komunikaci jsou velmi účinné a stojí za to se pustit do praxe. Udělají divy pro tebe i tvé dítě. Vykroč a sleduj tu proměnu!

Kdo jsem

Jsem Zuzana Wulfken, zakladatelka projektu Radostný rodič a nadšená maminka tří neskutečných holčiček a raubířů :-), mých největších guru.

Ač nám to s holkami občas zaskřípe, a doma není nouze o obrovitánské emoce, spory využíváme k tomu, abychom se ještě více sblížili. 

Díky tomu máme s dětmi opravdový vztah, plný něhy, radosti a vzájemné důvěry. Holkám věnujeme mraky času, bereme je vážně, zahrnujeme je láskou a ony nám to vrací mnohonásobně.

Nebylo tomu tak vždycky. Tisíce slz, několik vrásků, tucty školení v Čechách i v zahraničí, stovky knížek, ale hlavně hromady praxe. To vše stojí za mými 10 lety zkušeností, které mě dovedly k tomu, že dnes umím s mými nejbližšími komunikovat láskyplně a účinně a že mi rodičovství přináší čirou radost.

Osud našich dětí naplánovat nejde, stejně jako nedokážeme určit, kudy poteče řeka, ovšem její proud můžeme nasměrovat tím, že připravíme půdu pro pozitivní změnu.

Máš to ve svých rukou! 

Pokud tě článek zaujal a chtěla bys jít do větší hloubky, začti se do mého e-booku zdarma:

„Objev 9 klíčů k tomu, jak vychovat sebevědomé dítě„

Získáš tu další účinné nástroje, jak laskavě podpořit dětské sebevědomí tak, aby si dítě přirozeně osvojilo klíčové dovednosti, které mu pomohou lépe čelit výzvám budoucnosti.

S láskou,

Zuzana

www.zuzanawulfken.cz

www.facebook.com/radostnyrodic