5 věcí, které jsem se za rok naučila jako pracující/podnikající máma

Autorka: Katka Halenka

Na konci března tomu byl rok, co jsem založila facebookovou skupinu pro pracující rodiče a odstartovala projekt Rodičovská nedovolená. Proto jsem se rozhodla ohlédnout za uplynulým obdobím, které mě v mnohém posunulo. Naučila jsem se toho hodně – o koučinku, o podnikání a práci s klienty a především o tom, co to vlastně znamená být pracující / podnikající mámou.

Projekt podporující pracující mámy a táty jsem začala tvořit jako koučka ve výcviku. Naše dvě děti tehdy neměly ani dva roky, a do toho jsem třicet hodin týdně pracovala v korporátu. Během uplynulého roku se nicméně z těch malých bezbranných uzlíčků stali skuteční človíčci, postavili se na nohy a začali chodit. A stejně tak se rozběhla Rodičovská nedovolená, díky čemuž jsem si časem mohla dovolit přestat chodit do zaměstnání a do roku 2023 už jsem vstoupila už „jen“ jako podnikající máma.

A než se posunu k tomu, co všechno jsem se naučila, uvedu pár čísel, která mi první rok podnikání přinesl.

Uplynulý rok v číslech

uspořádala jsem 7 webinářů, 3 facebookové výzvy, 4 kurzy zdarma, 2 běhy kurzu Jak zvládnout všechno, pilotní běh koučovacího programu Celá spokojená a pilotní běh kurzu Domluv se doma i v práci
individuálně jsem koučovala 36 klientů
připravila jsem 9 skupinových workshopů
vybudovala komunitu 2 500+ pracujících rodičů na Facebooku
podpořila přes 5 500 pracujících rodičů na jejich cestě k rovnováze mezi rodinou a kariérou
dokončila koučovací výcvik (a začala další)
investovala jsem bezmála 300 tisíc do vzdělání, abych mohla své klienty provázet a podporovat ještě lépe

Co jsem se v kůži pracující / podnikající mámy naučila?

1. Kvalita je důležitější než kvantita

Zjistila jsem, že čím víc toho chci dělat, tím důležitější je určit si priority a jasně si stanovit, čemu se věnovat chci a čemu ne. Čas není nafukovací a opravdu se do něj nevejde všechno. Ještě víc jsem si zvědomila, že se nemám bát vyškrtnout ze svého programu zbytečnosti, vykašlat se na přání a očekávání ostatních a že se mám soustředit především na to, co je důležité pro mě a pro ty, na kterých mi opravdu záleží.

V byznysu existuje pravidlo, které říká, že 20% aktivit přinese 80% výsledku. A to teď aplikuju nejen v podnikání, ale i doma. Raději si budu dvacet minut hrát s dětmi naplno, než si s nimi „hrát“ osmdesát minut a koukat u toho do telefonu.

2. Zdraví na prvním místě

Po zdravotní stránce byl pro naši rodinu uplynulý rok náročný. Prodělali jsme covid, manžel měl vážné zdravotní problémy a v prvním trimestru jsme přišli o miminko.

To nás naučilo, že péče o sebe prostě musí být na prvním místě. Přiznávám, že v tomhle směru se ještě mám co učit. I tak už jsem ale schopna mnohem lépe naslouchat svému tělu, dobíjet se správným druhem energie. A i své děti vedu k tomu, aby odpočívaly se mnou.

3. Zodpovědnost za svůj život

V minulém roce jsem také došla k jednomu zásadnímu uvědomění: já a jenom já jsem ten, kdo drží otěže mého života. V každém okamžiku si mohu vybrat, jak zareaguju, co řeknu nebo co udělám. Stačí se jen rozhodnout.

Tohle pochopení pro mě bylo skutečně klíčové, protože když jsem převzala zodpovědnost za svůj život, získala jsem tím mentální svobodu a zároveň s ní i příležitost dosáhnout prakticky čehokoliv.

Kromě toho jsem si dokázala nastavit hranice. Říct si, za co už zodpovědnost nést nechci a co dál tolerovat nebudu.

4. O procento lepší každý den

Také jsem si uvědomila, že svůj život nemusím změnit ze dne na den. Bohatě stačí, když budu každý den o 1% lepší než včera. A může jít o úplné maličkosti: jednou se zlepším v komunikaci se zákazníkem, jindy natočím o chlup kvalitnější video, překonám nějaké své zažité přesvědčení, zvládnu o trochu efektivněji domácí práce.

A i když bude můj růst pozvolný, vím, že na konci roku budu 38x lepší než na začátku. Vážně – tohle je čirá matematika. 🙂

5. (Nejen) podnikání je týmový sport

Během uplynulého roku jsem si také na vlastní kůži vyzkoušela, že když chci něco dělat pořádně, není od věci mít kolem sebe tým lidí, kteří mě podporují. Proto jsem vděčná za své kamarádky a kolegyně (Martinu, Katku, Lenku…), které mi pomáhají, aby projekt běžel hladce.

Velký dík patří i mým dětem – to je taky můj tým – a samozřejmě manželovi, který je pro mě parťákem číslo jedna. Bez jeho podpory by to nikdy nefungovalo. Jsem ráda, že táhneme za jeden provaz a máme společný cíl. A každý tým potřebuje svého manažera. V práci i doma. 🙂