Život z reklamy
Pokaždé, když se mě někdo zeptá, co v životě chci, vybaví se mi devadesátková reklama na Poděbradku. Energická, spokojená a hezky upravená žena stojí v zasedačce a vyrovnaným hlasem říká: “Chcete mít velkou kariéru.” Pak se podívá pod konferenční stůl, kde si hrají tři prcci, “Ale i velkou rodinu.” Nevím, co v té reklamě bylo dál, ale tahle věta mi zůstala v hlavě dodnes.
Když lidi dělají plány,
osud se směje
Svoje představování záčínám poslední dobou pořád těmi třemi stejnými větami:
- Jmenuji se Katka a bydlím na kraji Prahy.
- Pracuji jako Management konzultantka a koučka.
- Vždycky jsem říkala, že si v 27 pořídím první dítě, ve skutečnosti jsem v 27 a už měla děti dvě (a k tomu dva psy).
A tak jsem, díky ironii osudu, do svého prvního fulltime zaměstnání (v jednom z nejnáročnějších kancelářských oborů) nastupovala jako těhotná matka roční holčičky. A tam jsem poprvé pochopila, že ta velká rodina a velká kariéra bude vlastně docela oříšek.
Ženy v mojí rodině si vždycky musely vybrat. Buď měly / mají velkou kariéru, a nebo velkou (šťastnou) rodinu. A se mnou tahle sofiina volba skončí. Jsem odhodlaná přijít pracujícímu rodičovství na kloub!
Rodičovská nedovolená
Projekt Rodičovská nedovolená vznikl v zimě 2021, při mojí druhé mateřské.
V mateřských diskuzích se grilovaly dva typy žen: ty, co si dovolily být s dětmi doma snad až do maturity, a ty, co si snad hned po šestinedělí dovolily jít do práce. (Až tak vyhrocené to nebylo, neberte mě moc vážně, ale nevraživost tam rozhodně je!) Na sociálních sítích mě bombardovaly příspěvky o tom, jak jediná možnost seberealizace je začít podnikat. Protože jedině “maminkatelky” můžou být zároveň i mámy.
Ale já se opravdu chtěla vrátit do práce. Protože mě naplňuje. Protože mezi kolegy si připadám opravdu na správném místě. Protože mě dobře platí. Protože ladí s mou osobní vizí. Protože pomáhá měnit svět k lepšímu. Protože proto.
Takže jsem se vydala na misi: Najít způsob, jak skloubit velkou rodinu i velkou kariéru, podle sebe, bez dovolování.
A pomoci každé/mu, co to chce mít stejně.
Držte si klobouky, jedeme z kopce!